Laponci – kultura severu
Na severu Evropy v okolí polárního kruhu se rozkládá velká oblast zvaná Laponsko. Tuto studenou krajinu zahrnující sever Norska, Švédka, Finska a část ruského poloostrova Kola obývají převážně Sámové, kteří jsou v češtině známí jako Laponci.
Laponců je zhruba sto tisíc a přestože je oblast Laponska velmi rozlehlá, většina této v Evropě nejvýznamnější skupiny domorodců žije v Norsku. Několikatisícová menšina se také nachází na severu Švédka. Ve Finsku a v Rusku jsou jen malé počty Laponců.
Původně byli Laponci pastevci sobů a s obrovskými stády křižovali chladný sever Evropy. S příchodem moderní doby se život Laponců změnil a dnes již se stády nemigrují. Chovem sobů se živí jen zhruba desetina těchto domorodců. Další část Laponců, která žije na pobřeží, se živí rybolovem a ostatní vykonávají běžné činnosti Evropana, které jsou samozřejmě přizpůsobeny drsným podmínkám severu. V Laponsku jsou totiž chladná léta, přestože slunce je na obloze prakticky celý den a nezapadá. Kruté podmínky panují v zimě, kdy naopak slunce není téměř vidět. Typický jev pro tuto oblast je Aurora borealis, neboli polární záře.
Laponců není sice mnoho, mají však hned devět jazyků, které se vyvinuly z ugrofinské jazykové větve (stejně jako finština, maďarština a estonština). Ugrofinské jazyky jsou považovány za nejsložitější na světě. Současných devět jazyků, které Laponci používají, se pravděpodobně vyvinulo z jednoho prajazyka, jenž se postupem času rozvětvil podle míst, která domorodci začali osidlovat. Jednotlivé jazyky jsou ovlivněny jazyky používanými v sousedních zemích a mnoho slov je přejato například z norštiny nebo finštiny.
Současnost Laponců není veselá a pomalu vymírají. Vlády států, kde Laponci žijí, považují za Laponce pouze toho, kdo měl alespoň jednoho laponsky mluvícího prarodiče. Mladí Laponci spíše tíhnout k Evropskému způsobu života a společně s jejich rozmanitými jazyky vymírá i jejich kultura.